AktualityDominikániDominikánská rodinaKontaktyJubileum 800 let

Řád kazatelů

Historie

Dějiny řádu

Sv. Dominik

Svatí a osobnosti řádu

Nekrolog české provincie

Mapy

Dokumenty

Liturgie

Dominikáni v médiích

CZ EN   >>

Kontakty kláštery
Psi Páně - dokument
Web 800 let historie
Růženec
Nekrolog

 


AURIBELLI, Martialis, magister řádu.



Přestože podle příjmení bychom mohli usuzovat na Itala, byl Auribelli Francouz. 1424 vstoupil do řádu v Avignonu, studoval v Kolíně, 1434-1437 vyučoval v Kolíně a 1437 byl v Avignonu promován na magistra teologie, 1439 zvolen za převora v Avignonu. Za jeho převorátu se konala v Avignonu generální kapitula řádu. Od roku 1445 byl provencálským provinciálem. 19. května 1453 jej generální kapitula v Nantes zvolila za magistra řádu. Byl velkým ctitelem Vincence Ferrerského. Doporučil bretaňskému vévodovi Petrovi, aby požádal o Vincencovu kanonizaci. V roce 1455 pak papež Kalixt III. Vincence Ferrerského kanonizoval. Tehdy byly ostatky sv. Vincence vyzdvihnuty z hrobu a uloženy v krásném náhrobku. O něco později, v roce 1461, kanonizoval Pius II. Kateřinu Sienskou. Generální kapitula v Montpellier v roce 1456 ustanovila, že se mají generální kapituly konat jednou za tři roky. V roce 1459 byla vytvořena Lombardská reformní kongregace, která vyžadovala poměrně velkou autonomii. Papež Pius II. ji schválil, ale Auribelli, v obavě o jednotu řádu, se postavil proti rozhodnutí papeže. Papež Pius II. jej proto sesadil z úřadu magistra řádu a svolal volební kapitulu do Sieny na 15. srpna 1462. Bylo to poprve v historii řádu, že se generální kapitula nekonala o svatodušních svátcích. Auribelli odešel do Avignonu, kde jej tamější biskup jmenoval svým generálním vikářem. 15. srpna 1464 zemřel Pius II. Následujícího roku na generální kapitule v Novaře abdikoval magister řádu Konrád Mandonio z Asti a Auribelli byl znovu jednomyslně zvolen magistrem řádu. Svolal ještě tři generální kapituly, poslední 1473 v Basileji. Na cestě z této kapituly zemřel sedmdesátiletý Martial Auribelli v Avignonu 11. září 1473. Je autorem oficia ke svátku sv. Vincence Ferrerského.




LITERATURA (obecná pro osobnosti dominikánského řádu):

BERNARDUS de Jonghe: Belgium Dominicanum sive Historia Provinciae Germaniae Inferioris S.O.P. Bruxellis 1719.
ENCYKLOPEDIA katolicka. 1-7. Katolicki Uniwersytet Lubelski, Lublin 1997.
GREITH C.: Die deutsche Mystik im Prediger-Orden nach ihren Grundlehren, Liedern und Lebensbildern aus handschriftlichen Quellen. Herder Freiburg 1861.
CHERY Henri-Charles: Saints et Bienhereux de la famille Dominicaine. Lyon, Fraternité dominicaine Lacordaire 1991
IBERTIS Enrico: Figure domenicane o Piccola enciclopedia domenicana. San Domenico – Torino 1970.
I MARTIRI Annamiti e Cinesi (1798-1856) solennemente beatificati dalla Santita di Papa Leone XIII. il 27 maggio dell´anno Santo MDCCCC. Roma, 1900.
KAEPPELI Thomas: Scriptores Ordinis Praedicatorum, vol. I-IV., Roma, S.Sabina 1970-1993.
KAEPELLI Thomas: Registrum literarum Fr. Raymundi de Vineis Capuani. MOFPH 1937.
LÖHR Gabriel M.: Die älteste theologische Promotionsordnung der Kölner Universität. AFP 1939, 214-222.
VENCHI Inocenzo: Catalogus hagiographicus Ordinis Praedicatorum. Romae, Curia generalitia 1988.