AktualityDominikániDominikánská rodinaKontaktyJubileum 800 let

Řád kazatelů

Historie

Dějiny řádu

Sv. Dominik

Svatí a osobnosti řádu

Nekrolog české provincie

Mapy

Dokumenty

Liturgie

Dominikáni v médiích

CZ EN   >>

Kontakty kláštery
Psi Páně - dokument
Web 800 let historie
Růženec
Nekrolog

 


PIUS V. sv.,, teolog, papež, reformátor církve.



Narodil se v Bosco Marengo u Alessandrie v Piemontsku 17. ledna 1504, původním jménem Antonín Ghislieri. Do řádu vstoupil ve Voghera a noviciát konal ve Vigevano. Při vstupu do řádu přijal řeholní jméno Michael. Zde a později v Boloni vykonal svá studia. 1528 přijal v Janově kněžské svěcení. Byl lektorem v Boloni a Pavii, převorem ve Vigevano, Soncinu a Albě, 1550 inkvizitorem v Lombardii, jehož prvořadým úkolem bylo zamezit šíření protestantismu. Zakusil při tom mnoho nepochopení a pronásledování. Na návrh kardinála Caraffy byl jmenován generálním komisařem inkvizice. Tento kardinál si jej velmi oblíbil. V roce 1555 byl kardinál Caraffa zvolen za papeže jako Pavel IV. a jmenoval pak Ghislieriho biskupem v Nepi a Sutri a 15. března 1557 kardinálem. Pius IV. jej jmenoval biskupem v Mondovi, ve velmi zpustošené diecezi. Ghislieri horlivě pracoval a neúnavně vizitoval diecezi. Ve svém rodišti v Bosco založil klášter dominikánů. Zásluhou kardinála Karla Borromejského byl 7. ledna 1566 zvolen za papeže a přijal jméno Pius V. Byl reformním papežem, usiloval především o vnitřní obnovu církve, zaváděl pořádek nejprve na papežském dvoře, aby především tato instituce dávala příklad celému světu, uváděl do života dokumenty Tridentského koncilu. Nebyl diplomatem a ani jím být nechtěl. Jeho nezkušenost a malá znalost politického světa mu často způsobily velké obtíže. Bojoval proti španělskému státnímu církevnictví a proti herezím. Hájil katolíky v Anglii. V roce 1570 vyhlásil bullou Regnans in coelo církevní tresty proti Alžbětě Anglické, čímž se však jen vyostřilo pronásledování katolíků v Anglii. V Německu se naopak postavení katolické církve zlepšilo. Z příkazu Pia V. se zúčastnil říšského dne v Augsburku v roce 1566 nuncius Commendone, který vyjasnil postoj katolické církve na základě tridentských koncilních dokumentů. Pius V. rovněž uchránil Evropu před tureckým nebezpečím. Velké námořní vítězství v bitvě u Lepanta 7. října 1571 bylo jeho velkým triumfem. Na památku tohoto vítězství ustanovil svátek Panny Marie Růžencové a do Loretánských litanií vložil invokaci Pomocnice Křesťanů. Jeho zásluhou byl vydán v roce 1566 Catechismus Romanus, 1568 Breviarium Romanum a 1570 Missale Romanum. Bullou Ex omnibus afflictionibus se postavil proti Bajusově učení. Osobně žil velmi přísným životem. Zemřel 1. května 1572. Hned po své smrti byl ctěn jako světec. V roce 1588 byly jeho ostatky přeneseny z basiliky sv. Petra do basiliky S. Maria Maggiore. Blahořečil jej v roce 1671 Klement X. a svatořečil 22. května 1712 Klement XI. Liturgická oslava se koná 30. dubna.

Lit.: Piemonte Domenicano. Torino 1929, str. 54-57.




LITERATURA (obecná pro osobnosti dominikánského řádu):

BERNARDUS de Jonghe: Belgium Dominicanum sive Historia Provinciae Germaniae Inferioris S.O.P. Bruxellis 1719.
ENCYKLOPEDIA katolicka. 1-7. Katolicki Uniwersytet Lubelski, Lublin 1997.
GREITH C.: Die deutsche Mystik im Prediger-Orden nach ihren Grundlehren, Liedern und Lebensbildern aus handschriftlichen Quellen. Herder Freiburg 1861.
CHERY Henri-Charles: Saints et Bienhereux de la famille Dominicaine. Lyon, Fraternité dominicaine Lacordaire 1991
IBERTIS Enrico: Figure domenicane o Piccola enciclopedia domenicana. San Domenico – Torino 1970.
I MARTIRI Annamiti e Cinesi (1798-1856) solennemente beatificati dalla Santita di Papa Leone XIII. il 27 maggio dell´anno Santo MDCCCC. Roma, 1900.
KAEPPELI Thomas: Scriptores Ordinis Praedicatorum, vol. I-IV., Roma, S.Sabina 1970-1993.
KAEPELLI Thomas: Registrum literarum Fr. Raymundi de Vineis Capuani. MOFPH 1937.
LÖHR Gabriel M.: Die älteste theologische Promotionsordnung der Kölner Universität. AFP 1939, 214-222.
VENCHI Inocenzo: Catalogus hagiographicus Ordinis Praedicatorum. Romae, Curia generalitia 1988.