AktualityDominikániDominikánská rodinaKontaktyJubileum 800 let

Řád kazatelů

Historie

Dějiny řádu

Sv. Dominik

Svatí a osobnosti řádu

Nekrolog české provincie

Mapy

Dokumenty

Liturgie

Dominikáni v médiích

CZ EN   >>

Kontakty kláštery
Psi Páně - dokument
Web 800 let historie
Růženec
Nekrolog

 


ORSINI MALABRANCA, Latino Frangipani, diplomat, kardinál.



Pocházel ze starého římského rodu, jeho strýcem byl kardinál Jan Orsini, který se stal v roce 1277 papežem jako Mikuláš III. Latinus studoval v Paříži, do řádu vstoupil v Římě u sv. Sabiny a pak pokračoval ve studiu teologie a práva v Paříži. Byl převorem v Římě u sv. Sabiny. Papež Urban IV. jej jmenoval generálním inkvizitorem a jeho strýc Mikuláš III. v březnu 1278 kardinálem a vikářem města Říma. Vysílal jej jako svého legáta především v politických misích: 1278 do Boloně sjednat smír mezi rody Geremei a Lambertazzi, 1280 do Florencie ujednat mírovou smlouvu mezi ghibeliny a guelfy, mezi rody Umbertini a Buondelmonti, mezi rody Adimari a Donati. Při těchto jednáních dosáhl velkých diplomatických úspěchů. Při příležitosti mise ve Florencii položil Latinus základní kámen klášterního kostela Santa Maria Novella. Přežil čtyři papeže. Mikuláš IV. jej spolu s kardinálem Hugonem de Billon vyslal na generální kapitulu řádu do Palencie 1291 s příkazem, že magister řádu Munio de Zamora musí abdikovat. Po smrti Mikuláše IV. trvala volba papeže 2 roky a 4 měsíce. Latinus prosazoval za papeže poustevníka Petra Morrone, který byl nakonec zvolen a přijal jméno Celestin V. Nový papež jmenoval Latina děkanem kardinálského kolegia. Latinus zemřel ještě před papežovým odstoupením v červenci nebo srpnu 1294 v Perugii a byl pohřben v kostele Santa Maria sopra Minerva v Římě.




LITERATURA (obecná pro osobnosti dominikánského řádu):

BERNARDUS de Jonghe: Belgium Dominicanum sive Historia Provinciae Germaniae Inferioris S.O.P. Bruxellis 1719.
ENCYKLOPEDIA katolicka. 1-7. Katolicki Uniwersytet Lubelski, Lublin 1997.
GREITH C.: Die deutsche Mystik im Prediger-Orden nach ihren Grundlehren, Liedern und Lebensbildern aus handschriftlichen Quellen. Herder Freiburg 1861.
CHERY Henri-Charles: Saints et Bienhereux de la famille Dominicaine. Lyon, Fraternité dominicaine Lacordaire 1991
IBERTIS Enrico: Figure domenicane o Piccola enciclopedia domenicana. San Domenico – Torino 1970.
I MARTIRI Annamiti e Cinesi (1798-1856) solennemente beatificati dalla Santita di Papa Leone XIII. il 27 maggio dell´anno Santo MDCCCC. Roma, 1900.
KAEPPELI Thomas: Scriptores Ordinis Praedicatorum, vol. I-IV., Roma, S.Sabina 1970-1993.
KAEPELLI Thomas: Registrum literarum Fr. Raymundi de Vineis Capuani. MOFPH 1937.
LÖHR Gabriel M.: Die älteste theologische Promotionsordnung der Kölner Universität. AFP 1939, 214-222.
VENCHI Inocenzo: Catalogus hagiographicus Ordinis Praedicatorum. Romae, Curia generalitia 1988.