AktualityDominikániDominikánská rodinaKontaktyJubileum 800 let

Řád kazatelů

Historie

Dějiny řádu

Sv. Dominik

Svatí a osobnosti řádu

Nekrolog české provincie

Mapy

Dokumenty

Liturgie

Dominikáni v médiích

CZ EN   >>

Kontakty kláštery
Psi Páně - dokument
Web 800 let historie
Růženec
Nekrolog

 


MOES, Dominika Klára Anna (od sv. Kříže), mniška, mystička, zakladatelka kláštera.



Narodila se 27. října 1832 v Bons u Remichu v Lucembursku. Od dětství trpěla vleklou oční chorobou. Byla křesťansky vychovaná a velmi mladá začala žít intenzivním duchovním životem. Ve svých osmadvaceti letech se rozhodla se svou přítelkyní žít v Limpertsberku přísným řeholním životem. Prvním jejich zpovědníkem a rádcem byl redemptorista P. Romi. Z počátku prošly obě ženy velkými zkouškami, především ze strany luxemburského biskupa Adama z Luxemburku. Anně se to všechno podařilo s velkým heroismem zvládnout. 7. května 1869 je přijal Dr. Scheer, pozdější dominikán P. Dominik Scheer, do třetího řádu sv. Dominika. Anna tehdy přijala jméno Klára. V roce 1882 přesídlila malá skupinka terciářek do Clairefontaine v Belgii, kde se jim podařilo se schválením biskupa založit v roce 1883 malý klášter. Sestry se měly řídit pravidly 3. řádu sv. Dominika a směly nosit dominikánský habit. Obláčka se konala 30. dubna 1883 a sestra Klára přijala nyní jméno Marie Dominika Klára od sv. Kříže a byla jmenovaná převorkou kláštera. Sestry žily přísným životem mnišek a už na podzim téhož roku 1883 se dožily radosti, že magister řádu Josef Larroca přivtělil jejich klášter k řádu sv. Dominika jako klášter mnišek. Za povstání dělníků v Belgii v roce 1886 byly kláštery na venkově vystaveny velkému nebezpečí. Proto se M. Dominika rozhodla využít pozvání luxemburského biskupa Jana Josefa Koppese a s 25 sestrami se vrátila zpět do Limpertsberku. S velkorysou pomocí biskupa byl vystavěn kostel a klášter v novogotickém stylu. Kostel byl konsekrován v roce 1889. Zemřela v Limpertsberku v Lucembursku 24. února 1895. Její skryté oběti a modlitby nemálo přispěly k obrodě celého řádu. Několik let po její smrti vizitoval klášter magister řádu bl. Hyacint Cormier a vyjádřil se o způsobu života v tomto klášteře velmi pochvalně. Beatifikační proces byl zahájen v roce 1930.




LITERATURA (obecná pro osobnosti dominikánského řádu):

BERNARDUS de Jonghe: Belgium Dominicanum sive Historia Provinciae Germaniae Inferioris S.O.P. Bruxellis 1719.
ENCYKLOPEDIA katolicka. 1-7. Katolicki Uniwersytet Lubelski, Lublin 1997.
GREITH C.: Die deutsche Mystik im Prediger-Orden nach ihren Grundlehren, Liedern und Lebensbildern aus handschriftlichen Quellen. Herder Freiburg 1861.
CHERY Henri-Charles: Saints et Bienhereux de la famille Dominicaine. Lyon, Fraternité dominicaine Lacordaire 1991
IBERTIS Enrico: Figure domenicane o Piccola enciclopedia domenicana. San Domenico – Torino 1970.
I MARTIRI Annamiti e Cinesi (1798-1856) solennemente beatificati dalla Santita di Papa Leone XIII. il 27 maggio dell´anno Santo MDCCCC. Roma, 1900.
KAEPPELI Thomas: Scriptores Ordinis Praedicatorum, vol. I-IV., Roma, S.Sabina 1970-1993.
KAEPELLI Thomas: Registrum literarum Fr. Raymundi de Vineis Capuani. MOFPH 1937.
LÖHR Gabriel M.: Die älteste theologische Promotionsordnung der Kölner Universität. AFP 1939, 214-222.
VENCHI Inocenzo: Catalogus hagiographicus Ordinis Praedicatorum. Romae, Curia generalitia 1988.