AktualityDominikániDominikánská rodinaKontaktyJubileum 800 let

Řád kazatelů

Historie

Dějiny řádu

Sv. Dominik

Svatí a osobnosti řádu

Nekrolog české provincie

Mapy

Dokumenty

Liturgie

Dominikáni v médiích

CZ EN   >>

Kontakty kláštery
Psi Páně - dokument
Web 800 let historie
Růženec
Nekrolog

 


MARKÉTA, Uherská sv., mniška.



Byla vyvolená Boží Prozřetelností za anděla pokoje a oběť usmíření. Dcera uherského krále Bély IV. z rodu Arpádovců a Marie Lascaris, dcery byzantského císaře. Aby dosáhl osvobození Uher od tatarských hord, nabídl král Béla a jeho žena Marie Lascaris Bohu jako oběť dítě, které se jim narodí. Tím dítětem byla Markéta. Narodila se v roce 1242, ve třech letech byla dána na vychování do kláštera dominikánských mnišek ve Veszpremu. Podle svědectví jejích současnic Markéta, už jako dítě, se stranila dětských her, dávala přednost modlitbám a mnoho času věnovala čtení a ručním pracem. Tato svědectví byla sbírána v 70. letech 13. století jako podklady pro Markétinu kanonizaci. Rozhodla se stát mniškou. Béla IV. pro ni vystavěl klášter v Budě na Zaječím ostrově (nyní ostrov sv. Markéty). Ve svých dvanácti letech přešla v roce 1252 s osmnácti sestrami do nového kláštera. Podle zakládací listiny byl nový klášter dominikánek zasvěcen Panně Marii. Zde složila Markéta sliby do rukou magistra řádu Humberta di Romans v roce 1254. Přestože ji otec zaslíbil Bohu, nevadilo mu to později, aby dojednával její sňatek nejprve s kališským knížetem Boleslavem Pobožným a později s českým králem Přemyslem Otakarem II. Markéta však své darování Bohu brala vážně a radikálně odmítla vdát se. Namísto toho složila 14. června 1261 slavné řeholní sliby. V roce 1269 ji chtěl král znovu provdat za Karla z Anjou a přesvědčoval ostatní řeholnice k tomu, aby vyvíjely na Markétu nátlak. Žila skrytým a obětujícím se životem, nikdy nevystupovala jako královská dcera, vynikala kajícími skutky a pokornou službou svým spolusestrám. Její základní ctností byla křesťanská pokora, skromnost a obětavá služba strádajícím.. Zemřela 18. ledna 1270. Brzy po Markétině smrti byly sepsány první kanonizační protokoly speciální komisí, kterou vedl ostřihomský arcibiskup. Protokoly se však z větší části ztratily. Dochovaly se naopak protokoly druhé kanonizační komise z roku 1276. Základní legendu o životě sv. Markéty napsal její zpovědník dominikán Marcellus před rokem 1274. Kanonizační proces byl zahájen v roce 1940 a 2. května 1946 ji kanonizoval ji Pius XII. Liturgická oslava se koná 18. ledna.




LITERATURA (obecná pro osobnosti dominikánského řádu):

BERNARDUS de Jonghe: Belgium Dominicanum sive Historia Provinciae Germaniae Inferioris S.O.P. Bruxellis 1719.
ENCYKLOPEDIA katolicka. 1-7. Katolicki Uniwersytet Lubelski, Lublin 1997.
GREITH C.: Die deutsche Mystik im Prediger-Orden nach ihren Grundlehren, Liedern und Lebensbildern aus handschriftlichen Quellen. Herder Freiburg 1861.
CHERY Henri-Charles: Saints et Bienhereux de la famille Dominicaine. Lyon, Fraternité dominicaine Lacordaire 1991
IBERTIS Enrico: Figure domenicane o Piccola enciclopedia domenicana. San Domenico – Torino 1970.
I MARTIRI Annamiti e Cinesi (1798-1856) solennemente beatificati dalla Santita di Papa Leone XIII. il 27 maggio dell´anno Santo MDCCCC. Roma, 1900.
KAEPPELI Thomas: Scriptores Ordinis Praedicatorum, vol. I-IV., Roma, S.Sabina 1970-1993.
KAEPELLI Thomas: Registrum literarum Fr. Raymundi de Vineis Capuani. MOFPH 1937.
LÖHR Gabriel M.: Die älteste theologische Promotionsordnung der Kölner Universität. AFP 1939, 214-222.
VENCHI Inocenzo: Catalogus hagiographicus Ordinis Praedicatorum. Romae, Curia generalitia 1988.