AktualityDominikániDominikánská rodinaKontaktyJubileum 800 let

Řád kazatelů

Historie

Dějiny řádu

Sv. Dominik

Svatí a osobnosti řádu

Nekrolog české provincie

Mapy

Dokumenty

Liturgie

Dominikáni v médiích

CZ EN   >>

Kontakty kláštery
Psi Páně - dokument
Web 800 let historie
Růženec
Nekrolog

 


LUDVÍK, z Granady, teolog, mystik, kazatel, duchovní spisovatel.



Narodil se v Granadě v roce 1505, v roce 1524 vstoupil do řádu v klášteře Santa Cruz v Granadě. Studoval v koleji sv. Řehoře ve Valladolidu. Vyučoval teologii v mnoha španělských a portugalských klášterech. Měl velký vliv na sv. Terezii Velikou. Od roku 1534 byl kazatelem v Granadě a jeho kázání mu získala ohromnou popularitu. 1554 reformoval klášter Scala coeli u Kordoby. Během osmiletého pobytu zde napsal několik svých nejlepších knih. Odsud odešel do Badajos, kde s přispěním vévody z Mediny vybudoval klášter a byl jmenován jeho prvním převorem. V Badajos napsal své nejznámější dílo La guía de pecadores - Vůdce hříšníků. Kardinál Jindřich, syn krále Manuela jej v roce 1557 povolal do Evory v Portugalsku. 1564 získal magisteriát teologie. V letech 1557-1572 byl portugalským provinciálem a jako takový vykonal nesmírně mnoho pro obnovení řeholní kázně v portugalských klášterech. Byl zpovědníkem královny Kateřiny, která mu nabídla biskupství ve Wiseu, ale Ludvík odmítl. Krátce na to mu bylo nabídnuto arcibiskupství v Braga, ale znovu odmítl a místo sebe navrhl svého spolubratra Bartoloměje od Mučedníků. S kardinálem Jindřichem odešel do Lisabonu, kde se věnoval intenzivně kázání, sepisování asketických spisů a překladatelské práci. Zemřel v Lisabonu 31. prosince 1588 a byl pohřben v kostele sv. Dominika v Lisabonu. Byl skvělým řečníkem, upřimným přítelem bl. Juana z Avily a sv. Terezie z Avily.

sv. František Saleský nazývá Ludvíka z Granady „knížetem duchovních spisovatelů“. Jeho spisy mají ráz spíše asketický, poučný a praktický, než mystický. Proto byly tak oblíbené. Z jeho spisů tvoří větší část kázání, nejrozsáhlejší sbírkou homilií je kniha Silva locorum. Četná jsou jeho asketická díla, z nich nejznámější je La Guia de Pecadores (Vůdce hříšníků). Tato kniha se dostala z podnětu Melchiora Cano na index a směla být vydána až v roce 1556 po jejím přepracování. Ludvík dále napsal: El memorial de la vida cristiana (Lisabon 1576).; Conciones; Rhetorica ecclesiastica sive de ratione concinandi (Lisabon 1576); pětidílný spis Del simbolo de la Fé; De la oración y consideracion; Meditaciones muy devotas; Compendio y explicación de la doctrina cristiana; Breve memorial y guia de lo que debe hacer el cristiano; Discurso devoto del soberano misterio de la encarnacion; Compendio de la doctrina espiritual; Escala espiritual; Contemptus mundi. Napsal rovněž životopisy Bartoloměje a Martyribus, Juana z Avily a Jindřicha Portugalského. Přeložil řadu knih Jana Klimaka, Tomáše Kempenského a dalších. Knihy Ludvíka z Granady byly překládány do mnoha evropských jazyků, dokonce i do turečtiny a japonštiny.




LITERATURA (obecná pro osobnosti dominikánského řádu):

BERNARDUS de Jonghe: Belgium Dominicanum sive Historia Provinciae Germaniae Inferioris S.O.P. Bruxellis 1719.
ENCYKLOPEDIA katolicka. 1-7. Katolicki Uniwersytet Lubelski, Lublin 1997.
GREITH C.: Die deutsche Mystik im Prediger-Orden nach ihren Grundlehren, Liedern und Lebensbildern aus handschriftlichen Quellen. Herder Freiburg 1861.
CHERY Henri-Charles: Saints et Bienhereux de la famille Dominicaine. Lyon, Fraternité dominicaine Lacordaire 1991
IBERTIS Enrico: Figure domenicane o Piccola enciclopedia domenicana. San Domenico – Torino 1970.
I MARTIRI Annamiti e Cinesi (1798-1856) solennemente beatificati dalla Santita di Papa Leone XIII. il 27 maggio dell´anno Santo MDCCCC. Roma, 1900.
KAEPPELI Thomas: Scriptores Ordinis Praedicatorum, vol. I-IV., Roma, S.Sabina 1970-1993.
KAEPELLI Thomas: Registrum literarum Fr. Raymundi de Vineis Capuani. MOFPH 1937.
LÖHR Gabriel M.: Die älteste theologische Promotionsordnung der Kölner Universität. AFP 1939, 214-222.
VENCHI Inocenzo: Catalogus hagiographicus Ordinis Praedicatorum. Romae, Curia generalitia 1988.